Historie Koloměřic

 

Historie obce Koloměřice 


     Tyto stránky vás mají seznámit s minulostí, dávnou i nedávnou, malé obce na jihu Čech. Není mým cílem provádět podrobný exkurz do její minulosti, či snad prezentovat tyto stránky jako odborný materiál (tím ostatně ani nejsou), ale pouze nastínit minulost této, pro své obyvatele a rodáky (a snad i pro některé jiné lidi), malebné a pohledné jihočeské vesničky a ukázat, že všechno má svoji minulost a historii, byť není rozhodující pro větší historická měřítka v čase a prostoru dějin. 

     Lokalita obce se nachází v údolí, nedaleko Bilinského potoka a asi dva kilometry od řeky Lužnice. Dále, přímo na břehu Bilinského potoka, se nachází skupina čtyř domů, nazývající se Doliny, patřící k obci Koloměřice od níž je vzdálena 1 km. Nejstarší stopy osídlení lokality obce Koloměřice a jejího blízkého okolí pocházejí již z dob pravěkých. O tom svědčí četné nálezy kamenných seker, jiných kamenných nástrojů a některé úlomky z bronzu. Tyto nálezy jsou dnes uloženy ve vltavotýnském muzeu. V roce 1944 byl při polních pracích na poli jedním z místních rolníků (T. Hladeček) nalezen bronzový náramkový úlomek. Následné vykopávky a archeologický průzkum, který prováděl učitel a koloměřický rodák Václav Pekárek, prokázal pozůstatky dávného osídlení. Z provedených vykopávek a jejich nálezů je patrné, že původní osídlenci byly pohané, a že pohřbívali své mrtvé do popelnicových mohyl, které byly nalezeny v místě zvaném "V kopcích", v blízkosti Koloměřic. Vltavotýnsko a Bechyňsko je výskytem těchto popelnicových pohřebišť typické. 

     Název obce byl pravděpodobně odvozen od původního názvu "Koliměrice". Tento původní název zřejmě vznikl od jakéhosi Kolimíra, který vesnici údajně založil. Později se tento název změnil na Koloměřice. Podle jiné verze (přesněji pověsti) vznikl název podle události, která se stala císařovně Marii Terezii při údajném průjezdu jejího kočáru vesnicí. Zde se kolo u kočáru zlomilo a tak muselo být změřeno a uděláno místními lidmi nové kolo(kolo - měřit, odtud Koloměřice). Nakolik je tato pověst pravdivá se již nikdo nedozví. První písemná zmínka o obci je zanesena v arcibiskupském urbáři (dokument o výběru berné daně). Dva zdroje, ze kterých čerpám, se shodují na již zmíněném písemném dokumentu, kde je záznam pořízen, ale rozcházejí se v letopočtu vzniku tohoto záznamu. Zatímco tiskovina, vydaná o obci Koloměřice v roce 1979 ( u příležitosti 600 založení obce - tehdy byl letopočet 1379 považován za oficiální a tudíž správný), uvádí letopočet prvního písemného záznamu r. 1379, tak podle posledních zjištění se udává v současné době letopočet 1397 (druhý zdroj informací - článek "Historie obce Koloměřice" vydaný městským museem v Týně nad Vltavou). Tento rok přirazen a určen k první zmínce o obci jako správný. K roku 1397 je v písemnostech také zmiňován hajný, který měl spravovat lesní porosty arcibiskupské na lokalitě obce. Počet usedlíků v obci se v r. 1397 počítal na 23. Koloměřice v průběhu své historie několikrát změnily svého majitele, ale vždy byly součástí panství Týna nad Vltavou. 

     Obyvatelstvo Koloměřic trpělo všemožnými nástrahami, nepříjemnostmi a neštěstími, která sebou nesla mnoha sta let vývoje, stejně jako obyvatelstvo okolních vesnic. Byly to rozmary přírody jako byly povodně, neúroda a katastrofální sucha. V letech 1770 - 1771 postihlo Vltavotýnsko, stejně jako většinu Čech a Evropy, nejstrašnější nemoc dějinách lidstva, byl to mor. Z Vltavotýnska byly právě nejvíce postiženy Koloměřice, kde zemřelo během epidemie moru 80 osob. Neméně byly Koloměřice postiženy válečnými konflikty, které se prohnaly Čechami. Třicetiletá válka zanechala Vltavotýnsko (stejně jako většinu Čech a střední Evropy) v chaosu, devastaci a pustošení nebývalých rozměrů. Během této války do této oblasti vpadli dvakrát skupiny švédských vojáků, zpustošili krajinu, vyrabovali kostely (v Chrášťanech, Týně nad Vlt.) a zanechali po sobě mrtvé, zkázu a zoufalství. V důsledku těchto vpádů bylo mnoho mladých mužů jimi násilně odvedeno do války. Dalším výrazným válečným obdobím, které postihlo obec, byly války císařovny Marie Terezie, kdy byli mladí muži odváděni do války ve službách rakouské armády. Mládenci se snažili těmto odvodům za každou cenu a všemi způsoby vyhnout, tak je zdokumentován i případ z roku 1739 neznámého mládence z obce, který aby se vyhnul naverbování do války, raději si usekl prsty na jedné ruce Po skončení válek Marie Terezie "O habsburské dědictví" a "Sedmileté války", bylo (podle dobových záznamů) ve vesnici pouze 5 hospodářských stavení s 42 obyvateli. K tomuto neutěšenému stavu přispěly nejen hromadné odvody mužů do války, ale také velmi špatná hospodářská a životní situace jejich rodin, která v důsledku znamenala vysokou dětskou úmrtnost. Velmi tíživě dopadla na obyvatele (nejen Koloměřic) povinnost roboty pánům, až do jejího zrušení r.1848. Koloměřice patřily pod panské sídlo Jarošovice. V roce1850 padla vláda vrchnosti v Jarošovicích a obec byla přidělena do nově vznikajícího Vltavotýnského okresu. 

     V druhé polovině 19. století, kdy se začalo viditelně rozvíjet národní obrození v české společnosti a narůstal politický odpor vůči rakouské vládě ve Vídni. Tento nárůst se projevil se i na Vltavotýnsku. Důkazem toho bylo, v šedesátých letech 19. století, konání táborů lidu (po vzoru Husitů) na nedalekém "Dubovém vrchu" (dominující okolní krajině obce), které měly spíše politický charakter a byly vedeni tehdejším vltavotýnským rebelem a bouřlivákem Josefem Kasperem. 
    
   Jelikož obec Koloměřice leží na hlavní trase mezi městy Týn nad Vltavou - Milevsko, bylo r. 1830 započato se stavbou silnice dlážděnými kameny, s jejím počátkem v Týně. Přes četné průtahy byla silnice dokončena r. 1841 do obce Koloměřice, kde poté její stavba pokračovala dále na Milevsko. Obec byla tak dopravně lépe dostupná a spojená se svým regionálním centrem - Týnem nad Vlt. Další významnou stavbou v 19. stol. bylo dokončení kamenného mostu přes potok, protékající vesnicí. Tento most byl dokončen r.1892 a r.1978 prošel rekonstrukcí. Dodnes slouží svému původnímu účelu v plném rozsahu. Jak již bylo zmíněno výše, byla válečná období významnými body v historii obce, ale bohužel, většinou v negativním slova smyslu. Toto platilo i pro 1. světovou válku, která poznamenala obyvatelstvo odvodem mnoha mužů do války a tím negativně zasáhla do osudů mnoha rodin. Seznam těch, kteří se již z války, bohužel, nikdy nevrátili najdete na konci tohoto článku. Po čtyřech letech války konečně přišel mír a s ním i vznik samostatného Československého státu r. 1918. V důsledku těchto událostí přišly ve dvacátých letech 20. století společenské události zasahující významně do veřejného života obce Koloměřice. Z tohoto pohledu je významný zejména rok 1923 a to ze dvou důvodů. Prvním z nich bylo založení koloměřické kroniky, jejímž prvním kronikářem se stal František Trávníček z čp. 8. O 15 let později, tj. r. 1938 však kronika přestala být psána a to zejména z důvodů politické situace ve státě a později oprávněnost tohoto kroku potvrdila i nacistická okupace. Kronika byla potají uchovávána během okupace, přestože přechovávání kroniky se okupanty přísně trestalo, byla ukryta a uchována pro pozdější generace a je zachována dodnes. Druhou výraznou událostí bylo založení sboru dobrovolných hasičů v obci. To se stalo na základě usnesení obecního zastupitelstva a to taktéž v roce 1923. Ještě téhož roku byla zakoupena motorová hasící stříkačka značky Stratílek, která stála  52 000 Kčs. Na tehdejší dobu velmi značná suma peněz. Další událostí z období mezi dvěma světovými válkami, stojící za zmínku, je významné finanční přispění obce Koloměřice na stavbu měšťanské školy v obci Chrášťany, poté co byla zamítnuta úvaha o stavbě vlastní dvoutřídní školy v Koloměřicích. Snad je i vhodné uvést výjmečného muzikanta té doby, a to Antonína Hajíčka, který zručně ovládal hraní na dudy. Tento velmi starý pán veřejně hrál ještě v roce 1934, ve věku 84 let, a prý i pamatoval pochod rakouských vojsk přes obec, za Prusko - rakouské války (r. 1866), kdy jim údajně hrál do pochodu na již zmíněné dudy. 

     Ale je tady rok 1938. Rok nešťastný jak pro celé Čechy, tak i pro Koloměřice. Muži museli narukovat, za mobilizace, do armády na obranu vlasti proti hitlerovkému Německu, aby záhy po mnichovském paktu byli bez boje demobilizováni. Načež v roce 1939 byl po počátečním obsazení Sudet německými vojsky obsazen i zbytek republiky. Míru odhodlání bránit republiku v roce 1938 vyjádřili obyvatelé obce dobrovolnou sbírkou na obranu vlasti, kdy bylo vybráno 526 Kč, což nebyla zanedbatelná částka na tehdejší dobu. Období okupace a strachu za 2. světové války občas oživili i příjemnější události, jako elektrifikace obce r. 1941, nebo založení ochotnického divadelního spolku téhož roku, jenž působil v Koloměřicích a také v okolních vesnicích do roku 1950. Přesto však válka ukázala své tradiční stinné stránky. Za německé okupace byla zatčena rodina Pisingerova za údajnou ilegální činnost, která se přistěhovala do vesnice na počátku války. Byla deportována do koncentračního tábora, kde našla smrt paní Pisingerová. K ukončení tíženého období 2. světové války došlo 7. května 1945, kdy do vesnice dorazili vojáci Rudé armády, načež prvním z nich byla postavena uvítací brána. Po válce se stěhuje rodina Starých do uvolněného pohraničí, po odsunu sudetských Němců (o případných dalších rodinách z Koloměřic stěhujícími se do Sudet mi není nic známo). 

     Po 2. světové válce a zejména po roce 1948 dochází někde pozvolna, jinde rychleji ke kolektivizaci zemědělství. V Koloměřicích bylo jednotné zemědělské družstvo založeno r. 1957, které se o šest let později sloučilo s JZD Chrášťany a r. 1972 došlo k přidružení obcí Hosty, Pašovice, Doubrava a Doubravka k tomuto již existujícímu JZD. Poté činila celková výměra již sloučeného JZD Chrášťany téměř 2000 hektarů. v letech 1961 a 1974 dochází k výstavbě velkokapacitních chovných zařízení pro hovězí chov hospodářských zvířat v obci a v důsledku toho je i instalováno hrazení z ostnatého drátu ve značné části okolí Koloměřic, čímž celkový příjemný přírodní obraz koloměřického údolí v 70. a 80. letech bere za své. Dnes již, naštěstí, není po hrazeních ani památky. 

     Roku 1964, do té doby samostatná samospráva obce Koloměřice, se slučuje se samosprávou obce Chrášťany. Jsou však stavby vybudované svépomocí obyvatel obce, na které můžou být právem hrdi. Je to veřejné koupaliště se společenskou místností a šatnami, dokončené r. 1974. V dnešní době koupaliště neslouží svému účelu v důsledku jeho špatného stavu. Jeho případná rekonstrukce je zatím mimo finanční možnosti obecního úřadu Chrášťany. V blízkosti koupaliště byl později vybudován i letní parket, kde se více než 30 let konají různé kulturní a společenské akce (taneční zábavy a diskotéky). Dalším počinem obyvatel Koloměřic je vlastními silami jimi postavená (dokončena koncem 80. let) prodejna smíšeného zboží jenž ještě před několika lety sloužila svému účelu. Dnes je prodejna zrušena a její upravené prostory slouží jako klubovna místních obyvatel obce. V roce 1979 byly v obci uspořádány oslavy u příležitosti 600. výročí založení. Tehdy uváděný oficiální letopočet se neshodoval s letopočtem považovaný za správný v současné době (připomínám, že tehdy se mylně považoval letopočet 1379 za vznik obce, jak je uvedeno na začátku). Tato neshoda v historických pramenech je uvedena výše na začátku článku. Nelze ještě jednou nepřipomenout nejvýznamnějšího rodáka obce Koloměřic, jímž byl zasloužilý umělec, literární kritik a spisovatel Václav Pekárek. Podílel se také, jak je již výše zmíněno, na výzkumu a vykopávkách nejstaršího osídlení lokality obce. 

Občané Koloměřic, kteří se již nevrátili z první světové války :
Hajíček Josef              čp.3 
Florián František         čp.27 
Florián Jan                 čp.27   
Matějka Jaroslav         čp.7 
Písačka Josef  
Trávníček František     čp.15 
Maršík František         čp.29 
Kabele Josef              čp.28 
Pisinger Matěj            čp.57





 

 

 

Informační zdroje:

publikace: 80 let založení SDH Koloměřice - autorka: paní Martina Sudová, Městské muzeum Týn nad Vltavou

publikace: 600 let Koloměřic