Stručný úvod do čs. opevnění

Čs. opevnění na Vltavotýnsku » Stručný úvod do čs. opevnění

 

Československé opevnění 1936 - 1938 

  O předválečném čs. opevnění vybudovaného v letech 1936 - 1938,  bylo napsáno nepřeberné množství materiálu. Napsáno bylo a jistě ještě mnoho napsáno v budoucnu bude. Předmětem tohoto článku je pouze jedna malá část tohoto celorepublikového opevněného pásma, resp. oblasti kolem města Týn nad Vltavou, tzv. "Vltavotýnské předmostí" na Vltavské čáře a velmi krátkého úseku opevnění u obcí Pašovice a Doubrava nacházející se pouze několik kilometrů od Koloměřic.

    Soustava prvorepublikového čs. pohraničního opevnění se skládala z mnoha typů železobetonových objektů různé velikosti a typů dle použitých druhů zbraní v těchto jednotlivých pevnostech. Jednalo se o těžké pevnostní objekty masivní železobetonové konstrukce (pěchotní sruby, dělostřelecké tvrze, vchodové objekty do podzemních pevnostních areálů) a druhým zásadním typem byly lehké objekty menšího železobetonového provedení, známější spíše jako tzv. "řopíky" (vz.37). Nutno dodatečně zmínit i starší typ lehkého opevnění vz.36. Zejména prvně jmenovaný lehký typ bude předmětem tohoto dvoustránkého článku týkající se výše zmíněného úseku Vltavotýnska, kde byla tato část pevnostní soustavy vybudována pouze v tomto novějším provedení lehkého opevnění.

    Napřed však jen velmi stručně něco také o těžším prvorepublikovém systému obrany. Železobetonové opevnění těžkého typu bylo vybudované pouze v severovýchodní části Čech a na severu Moravy, přesněji v úsecích od Ostravy po Náchod a na krátkých liniích na jihu Moravy a Slovenska, tedy pouze jen v příhraničních oblastech ČSR. První z nich se nazýval "pěchotní srub". Objekt masivní a robusní železobetonové konstrukce, osazený posádkou silnou o několika desítkách mužů (přesný počet byl individuální dle rozsahu výzbroje a umístění konkrétního pěchotního srubu). Celkem bylo stavebně dokončeno (do konce září 1938) 268 pěchotních srubů. Většina z nich byla vybavena základní výstrojí, vyzbrojena kulomety a často i pevnostním dělem ráže 47 mm s protitankovou a tříštivou municí. Druhým zásadním typem těžkého opevnění byla "dělostřelecká tvrz". Dokončenost dělostřeleckých tvrzí byla k výše zmíněnému datu různá. Některé byly již dostavěné, ale vybavena speciálním pevnostním dělostřelectvem nebyla žádná z nich. Vývoj některých typů pevnostních děl určených pro dělostřelecké tvrze sice byl těsně před 29. zářím 1938 dokončen, ale již se nestihla rozběhnout jejich výroba v plzeňské Škodovce. Objekty těžkého typu byly schopny dlouhodobé obrany po dobu několika týdnů nezávislé na vnějších zdrojích. Byly vybaveny vlastním zdrojem vody, vlastním zdrojem el. Energie, účinnou ventilační soustavou a mimo jiné i účinnou filtrační protichemickou obranou. Obranné pozice tehdejší předválečné ČSR nebyli sestaveny jen ze železobetonového opevnění různých provedení, ale na mnoha úsecích byly doplněny klasickými polními opevněními a zákopy, popřípadě pozicemi polního dělostřelectva (včetně protitankového). Obrana byla na mnoha úsecích doplněna z pasivního protipěchotního a protitankového systému překážek. Delší a podrobnější popis jakéhokoli druhu čs. fortifikačního systému však není předmětem tohoto článku. 

    Vedle úseků v pohraničních oblastech tehdejší čs. republiky se zároveň započala výstavba i ve vnitrozemských liniích. Vnitrozemská pevnostní obrana byla naplánovaná z důvodu případného předpokládaného ústupu čs. armády po prolomení pohraniční obrany na západě republiky německou armádou. Tyto linie uvnitř území tehdejší ČSR měli zachytit další postup německé armády a měly krýt následný ústup čs. armády na Moravu nebo případně až na Slovensko. Vnitrozemskou fortifikační obranu se podařilo dokončit do konce září 1938 po téměř celém středním a dolním toku řeky Vltavy (Vltavská čára), včetně vnější obrany Prahy. Další vnitřní železobetonová linie obrany, od Mělníka přes město Mimoň a pokračující dále na sever k hranicím, byla z větší části také dokončena (Liběchovská příčka).

    Co se týče počtů objektů lehkého opevnění v celé ČSR, tak  k 29. září 1938 byla dokončena necelá tisícovka pevnůstek vz.36 a přibližně kolem 9 000 většinou dostavěných a z větší části alespoň částečně nebo i plně vybavených objektů vz.37.